.png)
Každá naše ručně foukaná sklenka, váza, dóza či svícen je unikátní kus. Díky nadšení českých sklářů se daří tradici a řemeslo udržovat. Zajímá tě jak takový výrobek vzkiká? Nejdřívě nápad předáme na papír se všemi detaily, pak vzniká dřevěná forma a pod rukama umělců ze sklářské hutě vznikají zaručené originály. Při výrobě dbáme na unikátní design, dokonalost provedení a kvalitu skleněných výrobků.
Sklo a sklářský kmen
Sklo je anorganický amorfní materiál vznikající pozvolným přechodem z kapalného do pevného stavu při tavení surovin a následném řízeném ochlazení. Směs na výrobu skla se skládá z kyseliny křemičité či borité a nejméně ze dvou zásad, z níž je jedna alkalická a druhou tvoří zemina v podobě oxidu nebo oxidů kovů. Po umletí a promíchání vzniká směs s názvem sklářský kmen. Příprava skelné směsi vzniká tavením kyselých látek a zásad za různých chemických pochodů a změn.
Kvalita skla
Kvalitu skla určuje kvalita surovin a příměsí i jejich poměru. Kyselina křemičitá je ve formě křemene a jemného sklářského písku s minimální příměsi železa, které jinak barví sklo do červena či hněda. Pak se přimíchá zemina a alkalické zásady, skelná hmota se zakaluje a odbarvuje různými sloučeninami. Proces výroby zahajuje návrh a vyrobení formy, následuje foukání, zapalování a broušení.
Zakreslení výrobku na papír
Před začátkem výroby se vytvoří technický výkres s rozměry, což jsou informace o výšce, objemu, průměru horního okraje, průměru dýnka i nejširším průměru celkově a s údaji o síle skla. Podle výkresu se vyrobí tzv. pauza a podle této šablony formař vyrobí formu.
Výroba dřevěných forem
Dřevěné sklářské formy jsou hlavně z buku. Aby byl zdravý kmen dobře nasátý vodou, namočí se do rybníka. Až klesne na dno, vytáhne se, nařeže, upevní na soustruh a pomocí dlouhých dlát se z něj vysoustruží tvar. Tato práce je velmi náročná na přesnost. Pak se forma rozpůlí, ozámkuje a detaily se dodělají řezbářskými dláty. Po přeměření a natlučení dřevěných madel je forma hotová.
Ruční foukání sklenic na huti
Při hutní výrobě se sklo nabírá na sklářské píšťaly ze sklářské pece a vytvaruje se ve dřevěném svaláku. Po sešlápnutí pedálu se z kádě s vodou vynoří forma a sklář do ní vyfoukne tvar kalíšku. Vytvarovaný kalich předá foukač s píšťalou kolegovi na lavici, kde si sklář nastřihne kousek skla a pacršálem ho vytvaruje do tvaru tenkého stonku. Poslední sklář dotvoří dýnko, které tvoří základnu sklenice. Hotová sklenice odjíždí i s píšťalou do chladicí pece. Na výrobě jedné sklenice se většinou podílí asi 5 sklářů a pomocník, na složitější tvary i mnohem větší skupiny.
Prvotní opracování sklenic
Nejprve se sklenice oddělí od části, která ji spojuje se sklářskou píšťalou. Nařízne se vidiovým nožem po obvodu a nastaví k ostrému plameni, kde sklenice pukne přesně v místě řezu a pak se musí obrousit. Obrušování se provádí ručně na vodorovném brusném kotouči a přesune se na pohyblivém pásu myčky až k zapalovacímu stroji. Tady se sklenice položí na otočný karusel a ostrý plamen ostré hrany nataví a horní okraj se zaoblí. Nakonec se provede kontrola kvality.
